Dechové techniky jako prima mindfulness

Může to znít ze začátku nezvykle, že je fajn vnímat svůj dech. Můžete znít ze začátku zvláštně zkoušet provádět dechové techniky, ale to obohacení, které taková meditace přináší je opravdu nedozírné nesmírné… Jen jde o to se do toho prostě pustit… Více na toto téma se dozvíte v mém e-booku „Jak v sobě pěstovat vnitřní klid“, který vřele doporučuji a kde se dozvíte vše podstatné:)…

S láskou Jitka N.

Z nadhledu

Jako při sokolském sletu. Když zabrala kamera jednotlivé cvičence, neviděli jsme ty krásné, proměnlivé tvary rozprostírající se na stadionu, které cvičenci jako celek společně vytvářeli. A to se nám občas může dít i v našem životě. Jsme moc ponořeni do určitého problému, ztrácíme nadhled. A v takovém případě může velmi jemně pomoci zkušený psycholog nebo terapeut. Přinést právě ten tolik kýžený pohled z nadhledu…

Také Osho mluví o nutné potřebě dívat se na věci z nadhledu. Když se někdy vztekáme, jsme rozčíleni nebo prožíváme jiné nepříjemné emoce, máme si sami sebe představit u stropu. Vznést se ke stropu a jen pozorovat člověka (nás samé), který právě pod námi cosi prožívá neutrálním pohledem. A přijde tak velká úleva. Protože najednou vidíme pod námi malichernosti a žabomyší záležitosti. Nejdůležitější pro nás je, zda jsme spojeni s tím, co nás přesahuje. To se počítá! Viďte?

S láskou Jitka N.

Uzdravující světlo

Dneska vydatně prší… Ani nevím, kam se schovali potulní kocouři, co se jinak za sluníčka protahují na zahradě. Je to až záhada, jak člověka někdy dokáže výrazně ovlivnit deštivé počasí. Na druhou stranu když slunce svítí, člověk si může užít přímo léčebné účinky světla.

Někdy přijdou období, kdy je člověk vystaven náročným zkouškám… A tak to nevzdávejme hlavně sami se sebou, se souladem, s klidem, s přítomný okamžikem.

I ty mraky dnes na obloze se neustále mění a převalují… A tak za nějakou dobu si na zahradě kocouři budu opět drbat záda o trávník a zaslouženě si užívat slunce, teplo a světlo. Co říkáte? Moje milovaná teta říká: „Je jak je a bude jak bude“

S láskou Jitka N.

Křest knihy „Menopauza – Tělo a duše v harmonii“

Milé dámy,

je mi velikým potěšením být kmotrou knihy „Menopauza“ mojí dlouholeté přítelkyně Ivanky Ašenbrenerové. Do knihy jsem napsala také několik komentářů a kniha je opravdu skvělá. Určitě si ji kupte a věřím, že vám dá mnoho zajímavých rad, jak toto období v životě ženy přijmout s grácií.

S radostí Jitka N.

Tvorba plná lidské dobroty

Dnes jsem si poslechla rozhovor s Janem Svěrákem a moc se mi líbilo, když hovořil o tom, že věří, že tím, co vyzařuje svoji tvorbou do světa, tím ten svět také může ovlivnit.

Ve spolupráci se svým tatínkem jistě vyzařují mnoho lidské dobroty.

Obdivuji inteligentní humor Zdeňka Svěráka a obdivuji jej jako nádherného člověka. Kolikrát jsem viděla jeho filmy a vždy se musím sklonit před laskavostí a osobitou poetikou.

Jan Svěrák pak hovořil také o tom, že si myslí, že nám Čechům chybí zdravé sebevědomí. Jistě je na čase, abychom my Češi a Češky prožívali, uznali svoji hodnotu a věnovali si sebeúctu…

Však v Čechách žije tolik kreativních, laskavých, opravdu vnitřně krásných lidí, že?

S radostí Jitka N.

Ukázat svoje dovednosti a talenty. Ukázat, kdo skutečně jsme…

Dneska jsem šla do malého obchůdku, krásného obchůdku, kde prodávají čaje a další voňavé produkty. Překvapilo mě, že ač je tak krásné počasí, obchůdek měl zavřené dveře. Žádnou ceduli před dveřmi, která by lákala dále a hlavně žádné otevřené dveře.

A přišlo mi na mysl, že dost často se takto chováme ke svým schopnostem, talentům, dovednostem, zkrátka ke své bytosti. Zdá se, že mnohdy raději uzavřeme dveře a neukážeme světu, kdo jsme. Neukážeme světu, v čem jsme skutečně šikovní, přínosní, užiteční…

A tak pojďme společně hledat a nacházet cestu k tomu, jak se nebát otevřít dveře a pozvat ostatní dále. Jak ukázat svoje dovednosti, naši nabídku jedinečné práce, jedinečnou energii naší bytosti, viďte?

P.S.: Sebepřijetí otevírá dveře k tomu ukázat druhým svoji skutečnou podstatu.

S radostí Jitka N.

Sebepřijetí

Právě jsme si povídaly s jednou krásnou ženou a narazily jsme na téma, že je na ostatní kolem sebe vlídná, ale sama na sebe s laskavostí mnohdy nemluví. Sama sebe často bičuje svými kritickými poznámkami, svoje tělo neustále haní za to, že není úplně štíhlé, atd…

Přišly jsme na to, že takhle se vlastně kriticky chovala a chová její maminka. Jakoby si tato krásná žena zvnitřnila svoji matku, která ji vždy jasně dala najevo, že není něčím dobrá, a tedy nevyřčeno, ale pocítěno, že je nemilováníhodná.

Ovšem chyba lávky – protože tato krásná žena je zcela a úplně milováníhodná. Velmi hezky se chová ke svým podřízeným lidem v práci. Je velmi vlídná ke své dceři a jejím dětem, miluje je všechny s otevřeným srdcem a dává jim laskavou oporu. Této krásné ženě se povedlo opravdu něco velmi důležitého – nezavřít své srdce vůči své dceři. Neopakovat vzorec své vlastní maminky. Klobouk dolů!

A tak se nám v našem povídání ukázala jedna prosvětlená cesta v přístupu vůči sama k sobě – mluvit se sebou jakoby mluvila na svoji dceru nebo na svá vnoučata, tedy s láskou, soucitem, pochopením a vlídností.

A tak jsme měly radost, že jsme našly prosvětlenou cestu vedoucí k voňavému sebepřijetí… A tato krásná žena věří, že má podporu od vyššího principu lásky, a tak není na této cestě sebepřijetí nikdy sama. Prosit o pomoc, děkovat, nechat k sobě přicházet boží lásku a zároveň ji opět vyzařovat zpět k bohu. A tím, že vyzařujeme lásku, vysíláme světlo do celé planety, a tak ji každý z nás může léčit a přinášet více světla…

S láskou vás všechny zdravím a nezapomínejte, že jsem na cestě voňavého přijetí a cestě světla vždy s vámi! A děkuji, že jste VY se mnou!

S radostí Jitka N.

Vzkazy mezi řádky

Minulý týden jsme si povídaly s klientkou a ona mi vyprávěla, že tuhle mluvila se svojí kamarádkou. A našla mezi řádky dva krásné vzkazy. Vůbec nebyla vyřčena otázka, prostě to samo připlulo.

Jistě máte podobné zkušenosti, že když s druhým upřímně jste teď a tady, přijde milá odměna v podobě nějaké zajímavé a třeba i důležité informace pro vás, kterou vůbec nečekáte, viďte?

S láskou Jitka N.

Nabubřelé ego? Proč?

Jak říká Carl Gustav Jung, pro mne ten největší psycholog – ego je součástí vývoje, ale rozhodně to není naše MAXIMUM. Ego nás v životě naučí pocítit “já”. A to je v tomto světě velmi důležité, samozřejmě. V dětství se dítě potřebuje odloučit od matky, aby vědělo, že má svoje tělo, svoji duši.

V dospělosti se pak ale ego může stát naším falešným vodítkem, naší životní strategií. To znamená, že se cítíme výluční, odloučení od celku a vyvýšení.

A pozor ego nedává jen povýšenost a aroganci, ale také dokáže servírovat nelítostné dávky ustrašenosti, strachu, potřeby trestu, deprese a pocity, že člověk vlastně nikam nepatří. Určitě je fajn umět vnímat své “já”, vnímat svoji hodnotu, ale ještě více je fajn, nemít toto své “já” jako JEDINÉHO ukazatele, kudy v životě jít. A umět tedy vnímat jednotu, propojenost a sounáležitost. Krůček po krůčku v sobě kultivovat soucit k sobě i k druhým…

„Když se nesnažíme zdokonalovat druhé, ale jen zdokonalit svůj život, tehdy získáváme radost.“ Sri Chinmoy

S radostí Jitka N.