Živijó – teď a tady

„To je skvělé, že čtete další knihu. Jaká to je?“, ptám se zvídavě Amélie. „Jmenuje se Moc přítomného okamžiku, tu, kterou jste mi doporučila. Čtu tu pracovní knihu. Jsem ráda, že jsem si ji nakonec opravdu vybrala, protože jsem ještě uvažovala o velké knize od stejného autora. A sám Eckhart Tolle píše, že tahle pracovní kniha je skvělý úvod před jeho velkou knihou.“ „Príma. A čím vás zaujala tato kniha?“, ptám se. Amélie nadšeně odpovídá: „Přečetla jsem zatím 21 stránek a četla jsem je včera večer, takže si je docela ještě pamatuju“, zasměje se. „Mám pocit, že to, co tam Eckhart Tolle píše je na jednu stranu složité, ale na druhou stranu absolutně pravdivé a jasné. Jen je potřeba překročit svůj navyklý způsob uvažování.“ „Ano, úplně rozumím tomu, co říkáte. Četla jsem tuto knihu několikrát a vždy si uvědomím, jak moc pravdivá jsou jeho slova“, odpovídám Amélii. „Vlastně je docela zajímavé, že nás nikdo nenaučil, jak pracovat se svojí myslí. Možná lépe řečeno je to vlastně divné, že nám nikdo nevysvětlil, že mysl je nástroj a že ji vlastně skoro vůbec nepoužíváme, protože mysl naopak používá nás. Koncept falešného já nebo-li ega je fakt síla. Úplně si uvědomuju, jak mě neustále mysl nutí přehrávat vzpomínky z minulosti nebo se zaobírat ustrašeně budoucností, přitom jsou to jen iluze, protože opravdu jediný prostor k životu je prostě přítomnost. Taky je zajímavý, jak autor vysvětluje, že je člověk pod vlivem myšlenek týkajících se minulosti a budoucnosti a emoce jsou pak tělesným odrazem těchto myšlenek. Líbí se mi ta představa, že první krok je myšlenky a pocity nehodnotit, jen je pozorovat, a více si tak uvědomovat hry svého ega. To je pro začátek dost vydatný úkol, ale chci to opakovaně zkoušet“, pousmála se Amélie v naději, že přeci jen ucítila možnost, jak přestat být otrokem své mysli, svého ega a jak si dovolit více vnímat sféru bytí, kde se nachází pravda, láska, kreativita, krása.

Apropós kniha je prostě bezvadná, otevře vám oči. A pokud se to nestane hned při první četbě, nevzdávejte to! Je potřeba postupnými kroky nacházet pochopení k tomu, co je falešné já (ego), co je sféra bez myšlenek, co je bytí. Jak říká Eckhart Tolle: „Počátkem svobody je poznání, že nejste totožní se svou myslí. Jakmile začnete svou mysl pozorovat, aktivujete vyšší úroveň vědomí. Začnete si uvědomovat, že za hranicemi myšlení je nesmírná sféra inteligence a že myšlení je jen nepatrným aspektem této inteligence. Také si uvědomíte, že z této sféry pochází všechno skutečně důležité – krása, láska, tvořivost, radost a vnitřní klid.“

S radostí Jitka N.

Pokračování vnímání přítomného času

„Amélie, vítám vás i dnes a těším se, jak jste pokročila s četbou knížky „Moc přítomného okamžiku“. Co nového jste se dozvěděla?“, ptám se zvědavě. „Už se mi čte knížka trochu lehčeji. Už jsem pokročila na stranu 40. A pořád se ještě vracím i ke stranám předchozím, kde mám podtrhané důležité věty“, sděluje mi Amélie a zdá se, že je dnes o chloupek vnitřně veselejší než při našem předchozím setkání. „Amélie, dnes z vás vyzařuje o kapičku více vnitřní radost, je to tak?“, ptám se s plným očekáváním nějaké příjemné odpovědi. Amélie se na mne pátravě podívá: „Jak to, že to ze mne cítíte?“, ptá se trochu překvapeně. „To by z vás dnes cítil asi každý“, jemně se usměji. „Hm, je pravda, že se cítím trošičku lépe, protože mi fakt o kapku více dochází, jak moc je vnímání přítomnosti důležité a jako málo jsem takto žila. Eckhart Tolle to tam popisuje úplně dokonale. Jakoby líčil můj život.“ „Co přesně máte na mysli?“, doptávám se. „Nikdy mě třeba nenapadlo, že zdroj síly je právě v prožitku teď a tady. Vždycky jsem zdroj síly hledala v nějakých svých úspěchách a samozřejmě, že když jsem požívala neúspěchy, že mě to strašně sejmulo. Ale teď si opravdu více uvědomuji, že být cele propojená s přítomným okamžikem je veliká úleva od všeho hodnocení.“ „To zní dobře, že?“, sleduji myšlenkový proces Amélie. „Eckhart Tolle tam píše, že jedině v prožitku přítomnosti může být člověk svobodný, protože pokud se obrací k minulosti nebo pokud se bojí budoucnosti, pak žije v tzv. psychologickém čase. Psychologický čas pak člověku namlouvá, že má problémy. Jenže každá situace má buď řešení nebo je potřeba ji přijmout. A naše mysl prý problémy miluje a libuje s v nich, protože člověku dávají jakousi totožnost. Je to docela síla, že se takto lehce necháme omámit svou myslí a tak málo se věnujeme přítomnému okamžiku. Eckhart Tolle tam říká, ať si uvědomíme, jak často se soustředíme na přítomnost – je to fakt děs, ale já úplně minimálně“, vyhrkne Amélie frustrovaně. „To je sice pravda, že mnoho lidí si neumí uvědomit přítomnost, ale vzpomeňte si, že Eckhat Tolle tam píše, že už jen tím, že začnete více pozorovat svoje myšlenky, svoje emoce, začnete si více uvědomovat, že se chcete více dostat do kontaktu s prožitkem přítomnosti, už to je veliké, že?“ „To jo, jasně. Je úplně prioritní pochopit základní tezi toho, co nám chce Eckhart Tolle říci – to, že naším jediným problém je mysl posedlá časem a že je třeba vystoupit z tohoto iluzorního prožívání minulosti a budoucnosti a vzít prožitek přítomnosti jako cestu z trápení.“ „Krásně řečeno“, kývnu hlavou. A pak se na chvíli rozhostí příjemné ticho. Je vidět, že Amélie si v hlavě sumíruje, co právě řekla a má z toho porozumění radost. Ticho za krátko přeruším: „Pojďme si udělat pěti minutovou meditaci na vnímání teď a tady pomocí dechu, chcete?“ „Jo, určitě, zkusím to…“ A Amélie zavře oči, já společně s ní, zastavíme se v prostoru i času a není kam spěchat, jen vnímat krásu daného okamžiku.

Apropós, pojďme si opět uvést, co říká sám Eckhart Tolle: Jakmile si začnete přítomného okamžiku vážit, všechny vaše problémy a nespokojenost se rozplynou a váš život se naplní radostí a lehkostí. Když si přítomný okamžik uvědomujete, pak je i ta nejobyčejnější činnost plná kvality a lásky. Jakmile přestanete přítomný okamžik odmítat, radost z bytí naplní všechno, co děláte.“

S radostí Jitka N.

Rozvzpomenout se

„O čem tam kniha je?“, zeptala jsem se své klientky. „Já už ani nevím.“ „Opravdu? Vždyť jste mi ji přinesla ukázat a řekla, že byla fajn.“ Amélie sebou trhla. „Jó, byla fajn. Takové povzbuzení, když jsem ji četla,“ odpověděla celkem apaticky. „Amélie, zkuste si teď prosím na chviličku zavřít oči, uvolnit se, máme na to teď a tady prostor a zapátrejte v paměti, co se vám z té knihy líbilo.“ Amélie zavřela oči, zajela hlouběji do křesla, opřela si pohodlně hlavu a přirozeně zpomalila svůj dech. „Vzpomínám si, že tam autor mluví o tom, že se nemáme bát svojí síly, kterou máme v sobě.“ Přerušuji Amélii otázkou: „A vzpomínáte si, co autor říká JAK to máme udělat?“ Amélie se zhluboka nadechne a povzdychne: „Ano, celou dobu tam mluví o tom, jak je důležité všímat si své vnitřní řeči, která nás o naši sílu může hodně obírat.“ Amélie se odmlčí. Nevstupuji do tohoto ticha, protože vnímám, že je to prostor, ve kterém si Amélie uvědomuje, že sice tuto „radu“ slyšela, četla již mnohokrát, ale že je opravdu jen a jen na ní, kdy ji uvede do praxe. TENTOKRÁT, přesně v tomto momentě, dozrálo rozhodnutí, že se chce častěji ROZVZPOMENOUT na to, že mysl je nástroj a záleží jen na ni samotné, jaký obsah bude do své mysli vnášet…

Apropós v knize je mnoho „nakopávací energie“. Pokud potřebujete popostrčit, pak po ní sáhněte a čtěte stále dokola… Něco zarezonuje více, něco méně, ale díky bohu za každé povzbuzení, že?

S radostí Jitka N.