Jak rozpoznat, že se jedná jen o „špatnou náladu“, splín či smutek, a kdy už o nebezpečné úzkosti, depresi či psychosomatická onemocnění? Důležitým vodítkem je, zda současné psychické rozpoložení člověka limituje v každodenním životě. Pokud člověk není schopný například absolvovat základní záležitosti každodenního života, jako je jízda hromadným prostředkem, denní komunikace s lidmi, mít sílu vstát, velké narušení spánkového rytmu, mít sílu na udržování domácnosti, „problémy“ s jídlem… Jsou to všechno velmi silné varovné signály, že se jedná o něco hlubšího, co duši trápí. A rozhodně tyto varovné signály není radno podceňovat a skutečně je třeba se poradit s odborníkem. U bolestí duše je zrádné to, že nemusí být hned patrné. Když máme zlomenou ruku, víme, že musíme k doktorovi. Ale pokud trpíme psychicky, dost často se snažíme tyto bolesti potlačit, nevnímat je, nezabývat se jimi, nějak je„ošálit“. Ale my tělo ani duši neošálíme! Zvláště pokud úzkosti přetrvávají delší dobu, pak se to může velmi nepříjemně projevit na našem duševním zdraví, z hlediska psychosomatiky pak samozřejmě i na tělesném zdraví. Proto opravdu není důvod se stydět a obrátit se na někoho, kdo dokáže erudovaně pomoci. Už jen to, že člověk vypoví někomu s odbornou praxí, jak se cítí, je velmi cenné. Protože okolí může právě bolesti duše velmi bagatelizovat, a to právě z důvodu, že nejsou tak zřejmé jako například bolesti břicha. Odborník dá člověku velmi důležitou podporu, odborný náhled a zvolí následně i kroky pomoci… To, že si člověk řekne o pomoc není vizitka slabosti, ale naopak síly, že chce pro své duševní zdraví udělat to, co právě může. Někdy na to sám člověk nestačí… Ať je vám dobře po těle i na duši🍀 

Nezapomínejte na péči BODY – MIND – SPIRIT.

S radostí Jitka Nesnídalová